close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jednodílné Povídky

Jisté Vítězství

6. května 2010 v 19:30 | Yeafya
Tragický příběh
Příběh ze závodů v Cross-Country ,snad si zalíbíte moje skromné dílko.
On a jeho společník si jeli pro jisté vítězství. Věděl ,že nesmí ztratit kontrolu nad soustředěním. Ovšem v myšlenkách už byl u vítězné trofeje ,kterou zcela jistě obdrží. Rozplýval se nad tou představou. Ale ,ovšem to byla chyba ,kterou si bude vyčítat ještě dlouho poté.
Společník pocítil jeho nesoustředěnost a tudíž vyvodil ,že ani on nemusí být soustředěný. V zatáčce byla záludná překážka ,ani on ,ani jeho společník si jí nevšimnul. Společník se v poslední chvíli snažil odrazit ,ale nebyl dost mrštný na to ,aby překážku překonal. Oba dva zahalila tma .
          "Píp-píp-píp" probudil se v divné bílé místnosti . "Kde je Argos?!" mumlajíc se snažil zaostřit postavy před sebou "Co se stalo při závodě?!" . " Měli jste vážný pád na předposlední překážce" odpověděl neutrální hlas ,který ihned poznal. Patřil majiteli Argose. "Když k vám přiběhli, vypadalo to bledě. Vy ,pane Momhrene ,jste měl zlomené 2hrudní kosti , nohu a ruku. Odvezla vás rychlá sanita v kritickém ohrožení na životě." Odmlčel se "Argos- Můj kůň ,do kterého jsem vkládal velké naděje- měl
zlomenou nohu. Doporučili mě koně utratit." Momhren se na majitele Argose podíval toužebným pohledem . Argos pro něho znamenal celý jeho život! Ne! Nemohl ho utratit. Vlastník Argose si vzdychl a pokračoval: "Nechtěl jsem toho koně trápit Momhrene ,to snad chápete…" "Jistě chápu, vím ,že to bylo nejlepší" a znovu vzdychl. Pomalu si vzpomínal na detaily závodu. Jak jsem mohl udělat takovou hloupou chybu? Jak jsem mohl přestat soustředit? Proklínal se a bědoval. Pán bývalého koně Argona se zjevně hodlal ukončit rozhovor:"Nechal jsem ho utratit. Je to i pro mě velká ztráta ,bojím se ,že takového plemeníka už nenaleznu." S tímto vlastník koně odešel a nechal Momhrena osudu jeho výčitek.
By Yeafya
Pište komentáře kritiku ,abych věděla v čem se zlepšit.
Pokud chcete kopírovat ,tak prosím pouze se zdrojem.

Bezedná Jáma

2. května 2010 v 17:20 | Yeafya
Povídka o lidech a koních. Bezedná Jáma
Krátká vymyšlená povídka z mojí Dílny ,doufám ,že se vám bude líbit:
Otevřely se dveře do výběhu. Vešel. U ohrady se objevilo pár mladých lidí. To může znamenat jídlo! Zaradoval se a klusem přiběhl k ohradníku. Jeden z nich měl něco v ruce, zvědavě k tomu natáhnul hlavu, v tom ale udělal ten tvor rychlý pohyb. Ozvala se strašná rána. Splašil se. Utíkal pryč hlava nehlava. Hlavně aby byl pryč. Vyděšeně koulil očima. V tom se najednou něco se pod ním prolomilo. Zakopl. Než si stihl něco uvědomit, jeho nohy a trup byli v páchnoucím bahně. Vyděšeně zařehtal. Znova a znova. Hledal pevnou půdu pod nohama, marně. Pomalu se potápěl čím dál níž. Pohlédl nahoru. Znovu "zajíkal" o pomoc.
Nikde nikdo. Měl strach. Ale nevzdával se. Kopal kolem sebe, ale k jeho hrůze se propadal ještě rychleji. Cítil, jak ho opouštějí síly. ,,Přeci to nevzdám!". Pokusil se zařehtat, jak nejvíce dokázal. Najednou se nad ním objevil stín. Člověk! Ten si umí poradit. S údivem sledoval, jak přibíhali další a házeli lana, aby ho vysvobodili. Jenomže mu už docházelo sil. Údy mu ochabovali. Zakopal z posledních sil v bezedné jámě. Cítil, jak má celé tělo v bahně, poslední hlava mu "držela" nad hladinou. Lidé přestali pracovat, dívali se na něj, jak se propadá/jak umírá. Jeho oči a nozdry se rozšířili hrůzou. ,,Oni nic nedělají!" Naposled zařehtal slabé pomoc. Poté ucítil, jak se mu uši, oči a nakonec i nozdry zalepují bahnem. Naposledy vydechl. A lidé ho nechali napospas smrti.
 
 

Reklama