
Podívala se na tabuli .Mocniny . Natáhla se na lavici a nechávala se ukolébávat monotóním hlasem matikáře .
"Sara" ozvalo se za ní a následně na její lavici přiletěl papírek.Tentokrát zmuchlaný do neforemné kuličky. "Přeci normálně , to jsou mi otázky" vykřikovalo z papírku. Spolumajitelka lavice do ní dloubla loktem. "Kolik je hodin?" zasyčela přitom . Vytáhla nenápadně mobil . "Za pět minut zvoní" šeptla . "Lucko ,víš odpověď?" její spolumajitelka lavice ztuhla. "12 500" odpověděla pohotově Sara . Lucka zopakovala odpověď. Učitel pokýval hlavou: "Dobře. ale příště to bude bez napovídání" a změřil si je pohledem. Učitel by také nejspíš hodinu co nejdříve ukončil ,a tak se podíval na ruku ,kde se mu leskly stříbrné velké hodinky. "Pro dnešek by to stačilo" po těchto slovech se ozvalo odsouvání židlí ,házení věcí do aktovek a podobně. "Ještě jsem vám zapomněl dát domácí úkol ,tak že to bude… " rozmýšlel se učitel "… cvičení 15,16,19,20 na straně 67" Někteří žáci si vyhrabali notesy ,jiní napsali propiskou úkol na ruku nebo spoléhali na to ,že si to opíší ve škole.
Sara rychle zvedla židli, hodila si brašnu přes rameno a už mířila ke dveřím ,kde stepovala ta ,s kterou si psala v hodině. Stála tam Naty (Natálie). Měli dost času než zazvoní a bude nepříjemná řada u jídelny. Přešli průchodem do druhé (hlavní) budovy ,kde se nacházela jídelna. Brašny si hodily na parapet před jídelnu.
Bez problémů si sedly na jejich oblíbené místo s obědy, které nevypadali moc vábivě. Obzvlášť Sara se v jídle dnes dost šťourala. Naty si trochu vzala ,ale hlavně mluvila. Sara vždy naslouchala jejím postřehům. Sara seděla tak,aby viděla na dveře jídelny ,kdo přichází. Přišli deváťáci. Konkrétně devátá A. Sara pokývla hlavou a Naty se otočila. Byl tam jeden kluk ,se kterým měla Natálie minulý rok menší aférku. "A co já sním?" řekla Naty nabroušeně ,ale Sara věděla ,že je Natálie v hloubi duše ráda ,že jí o něm řekla. To se za chvíli dalo najevo tím ,že se Naty zvedla a odešla odnést oběd. Sara jí následovala .




ahojíík jak jee?!