
Probudila se. Přemýšlela ,jak se odtud dostat ,ale zjevně to nebude jednoduché . Při cestě z vozu do panství si všimla ,že je celý pozemek ohrazen vysokým a špičatým plotem . Byl sice rezavý ,ale věděla ,že pevný je dost. ,,Jediná možnost je asi brána" zapřemýšlela vduchu a cukla sebou ,jelikož jí byl nepříjemný pach (není divu ,když je namačkána s dalšími deseti dětmi v tomto pokoji).
,,Vzbuďte se holoto!" zakřičel kdosi. Sarah si sedla a podíval se ,kdo jí ruší . Byl to ten chlápek s mastnými černými vlasy . ,,Hybajte do práce! Nemyslíte si snad ,že se za vás udělá sama ,že ne?" zakříčel a vyhnal je do "polečenské místnosti" - jak by se té velké hale mohlo říkat. Asi 100dětí se mačkalo v té místnosti . Uprostřed bylo malé podiu ,kde stála postarší žena ,se zamračeným výrazem.
,,Ticho!" zakříčela hlasitě ta starší žena. Sarah napnula uši ,ale zjistila ,že to není potřeba ,ba naopak ,stěny odrážely zvuk tak dovedně ,že si myslela ,že jí prasknou bubínky. ,, Budete pracovat na mém panství a za to budete dostávat jídlo a nocleh! Nezáleží na tom ,jak se jmenuji ,ale říkat mi můžete Paní Maries [Meris] ! Každé skupince bude přidělená nějaká práce . A jestli někdo něco provede ,bude se ulívat nebo nedejbože bude chtít utéct! Tak toho trest nemine! Skončila jsem . . . nyní budete přiřazeni do skupin!"
Nějací čeledíni stáli u dveří a rozdělovali děti. I na Sarah se dostalo ,zjistila ,že bude mít nádobí . ,,To nebude těžká práce ,ale potřebuji se dostat někam ,z kama budu moct utéct" dumala vduchu.
,,Vzbuďte se holoto!" zakřičel kdosi. Sarah si sedla a podíval se ,kdo jí ruší . Byl to ten chlápek s mastnými černými vlasy . ,,Hybajte do práce! Nemyslíte si snad ,že se za vás udělá sama ,že ne?" zakříčel a vyhnal je do "polečenské místnosti" - jak by se té velké hale mohlo říkat. Asi 100dětí se mačkalo v té místnosti . Uprostřed bylo malé podiu ,kde stála postarší žena ,se zamračeným výrazem.
,,Ticho!" zakříčela hlasitě ta starší žena. Sarah napnula uši ,ale zjistila ,že to není potřeba ,ba naopak ,stěny odrážely zvuk tak dovedně ,že si myslela ,že jí prasknou bubínky. ,, Budete pracovat na mém panství a za to budete dostávat jídlo a nocleh! Nezáleží na tom ,jak se jmenuji ,ale říkat mi můžete Paní Maries [Meris] ! Každé skupince bude přidělená nějaká práce . A jestli někdo něco provede ,bude se ulívat nebo nedejbože bude chtít utéct! Tak toho trest nemine! Skončila jsem . . . nyní budete přiřazeni do skupin!"
Nějací čeledíni stáli u dveří a rozdělovali děti. I na Sarah se dostalo ,zjistila ,že bude mít nádobí . ,,To nebude těžká práce ,ale potřebuji se dostat někam ,z kama budu moct utéct" dumala vduchu.
------------------------------------------------
Po Pár týdnech:
Když si Sarah myslela ,že umývání nádobí je lehká práce ,tak se mýlila. Jakmile měla umyté nádobí (což při počtu dětí ,které jedli z dřevěnkých na hrubo vysekaných misek a lžící ,která byla rozněř ze dřeva, nebyl zrovna lehký úkol ,často jí zabral ,až 4hodiny) ,tak musela zametat v kuchyni a pomáhat s přípravou jídla (jídlo pro děti bylo vařeno skoro z odpadků a porce byli malé ,ale to neplatilo ,pro vrchní čeledíny a paní Maries) . Přesto umývání nádobí patřilo mezi ty mně namáhavé práce.
Jednoho dne ,když Sarah zrovna doumývala nádobí a ruce měla rozmočené a chtěla se pustit do utírání ,tak za ní přišel vrchní čeledín a pravil: ,,Nech to nádobí ,je tu na to nová holka. Ty teď pujdeš se mnou ,budeš přidělena k nové práci!" Sarah ani nijak neprotestovala ,jen se ušklíbla ,což čeledína trochu zmátlo. ,,Už jdu" řekla a utřela si ruce do toho hadru ,které považovala za svou sukni.
Šli ven . Nemohla si nevšimnout ,že naní čeledín hledí trochu slintavě ,ale dělala ,že si ničeho nevšimla. Po tak dlouhé době zase venku . Nadechla se ,šlo to tu cítit po odpadcích .Nakrčila nos ,ale pak ucítila ještě něco . Koně! Nasála ten pach víc ,milovala to! Vždycky toužila mít vlastního koně ,ale její rodiče byli chudí a pracovali pro krutou šlechtu , jenž brala vysoké daně z jejich přijmů. Při vzpomínce na domov ,si Sarah vzpoměla na své bratry ,kterým rodiče zaplatili trochu studia - ona ,jako každá dívka ,byla bezcenější ,než muži ,a tak svým rodičům dělala poskoka a služku - a ti pak odešli pryč a víc se neukázali . Zastesklo se jí ,ale nedala to skoro vůbec najevo.
Uslyšela frkání a řechtání koní ve stáji . Vešli do budovy stájí . Ty jí ohromily! Koně si tady žili mnohem lépe ,než ona . A bylo jich tu aspoň 30! Jsou nádherní! Uvědomila si ,že stoojí na prahu stájí a hledí s pootevřenými ústy. To čeledína - na kterého Sarah samosebou zapoměla- velmi pobavilo. ,, Tak tady budeš pracovat. Budeš kidat hnůj,čistit koně a stáje , někdo tě tu zaučí . Ale dej si pozor! Koni se nesmí nic stát! I kdyby jen jediné škrábnutí bylo tvojí vinou ,budeš potrestána! " oznámil jí čeledín. Když se oněmnělá Sarah vzpamatovala ,pouze vykoktala : ,,Děkuji."
Když si Sarah myslela ,že umývání nádobí je lehká práce ,tak se mýlila. Jakmile měla umyté nádobí (což při počtu dětí ,které jedli z dřevěnkých na hrubo vysekaných misek a lžící ,která byla rozněř ze dřeva, nebyl zrovna lehký úkol ,často jí zabral ,až 4hodiny) ,tak musela zametat v kuchyni a pomáhat s přípravou jídla (jídlo pro děti bylo vařeno skoro z odpadků a porce byli malé ,ale to neplatilo ,pro vrchní čeledíny a paní Maries) . Přesto umývání nádobí patřilo mezi ty mně namáhavé práce.
Jednoho dne ,když Sarah zrovna doumývala nádobí a ruce měla rozmočené a chtěla se pustit do utírání ,tak za ní přišel vrchní čeledín a pravil: ,,Nech to nádobí ,je tu na to nová holka. Ty teď pujdeš se mnou ,budeš přidělena k nové práci!" Sarah ani nijak neprotestovala ,jen se ušklíbla ,což čeledína trochu zmátlo. ,,Už jdu" řekla a utřela si ruce do toho hadru ,které považovala za svou sukni.
Šli ven . Nemohla si nevšimnout ,že naní čeledín hledí trochu slintavě ,ale dělala ,že si ničeho nevšimla. Po tak dlouhé době zase venku . Nadechla se ,šlo to tu cítit po odpadcích .Nakrčila nos ,ale pak ucítila ještě něco . Koně! Nasála ten pach víc ,milovala to! Vždycky toužila mít vlastního koně ,ale její rodiče byli chudí a pracovali pro krutou šlechtu , jenž brala vysoké daně z jejich přijmů. Při vzpomínce na domov ,si Sarah vzpoměla na své bratry ,kterým rodiče zaplatili trochu studia - ona ,jako každá dívka ,byla bezcenější ,než muži ,a tak svým rodičům dělala poskoka a služku - a ti pak odešli pryč a víc se neukázali . Zastesklo se jí ,ale nedala to skoro vůbec najevo.
Uslyšela frkání a řechtání koní ve stáji . Vešli do budovy stájí . Ty jí ohromily! Koně si tady žili mnohem lépe ,než ona . A bylo jich tu aspoň 30! Jsou nádherní! Uvědomila si ,že stoojí na prahu stájí a hledí s pootevřenými ústy. To čeledína - na kterého Sarah samosebou zapoměla- velmi pobavilo. ,, Tak tady budeš pracovat. Budeš kidat hnůj,čistit koně a stáje , někdo tě tu zaučí . Ale dej si pozor! Koni se nesmí nic stát! I kdyby jen jediné škrábnutí bylo tvojí vinou ,budeš potrestána! " oznámil jí čeledín. Když se oněmnělá Sarah vzpamatovala ,pouze vykoktala : ,,Děkuji."
(by wals.blog.cz - kopírovat pouze se zdrojem!)



